Jak Alvínek prošel „černou dírou“

Proč černou dírou? Ne že bych chtěla určitá místa nazývat jakýmsi heslem, ale tento název vznikl při debatě o tom, že jsem po dobu nástupu na mateřskou, 6 týdnu před termínem, sledovala neustále Star Trek The New Generation :-) Říkala jsem že Picardův hlas bude znát snad líp než můj a vyleze ven s prstíky rozevřenými do vulkánského „V“ :-)

Takže jak to probíhalo. Defakto to sepisuji s pomocí Ferka, protože já si na konec porodu moc, jen mlhavě jakoby ve snu.
V úterý 7.7.09 jsem byla ráno na monitoru, který byl v pořádku. Jelikož nebyla poradna, tudíž jsem byla rychle hotová, jsem si řekla „co doma“, tak jsem šla za děckama do práce se na ně po dlouhé době podívat. Od Františka jsem dostala „zákaz“ rození ve středu 8.7. protože měl v práci velkou vyklízecí akci, kde nemohl chybět, a já si dala též zákaz kvůli tomu, že nám měli dovézt ledničku – měli (nakonec ji dovezli až 15.7. cha cha). No a jedna kámoška z práce se rozhodla mi spočítat dle dat narození mě a manžela kdy se drobek narodí. Věděla, že já ve středu odmítám, ale přišla mi říct, že hold to vypadá na středu 8.7. Jsem ji poslala „někam“ ;-)
Večer když téměř odbila 23 hodina, jsem se chystala ulehnout konečně k spánku, ale chtělo se mi ještě na malou, tak jsem skákla na záchod. Jen co jsem dosedla na mísu, se ze mě spustil zvláštní gejzír – no jo plodovka – byla celá růžovo-červená – a téééklo to o sto šest. Tak jsem volala na Františka „jéjej, Františku, průšvih,…Franta došel a já…chceš vidět jak vypadá plodová voda? Hold nakonec budu rodit 8.7. :-( „ . Samozřejmě se Ferko jen usmál, že v pohodě. Za půl hoďky jsme vyjeli do porodky a o půlnoci už jsem byla u nich a začli jsme natáčet monitor. Voda si pořád odtíkala, až jsem měla sukni durch promočenou. První kontrakce už mě navštívili na monitoru od té půlnoci, ale to bylo v pohodě. No nic, odvedli nás na sál č. 3 kde jsem měla být až do samotného aktu porodu. …proto jsem si vybrala podolskou porodnici – sály jedna báseň. Ferka odvedli ze sálu kolem 1:25. Řekla jsem že nemá cenu tu se mnou být, jsem prvorodička a on ať jde zítra do práce a je u té vyklízecí akce.
Kontrakce chodily nepravidelně. Ve 2hod. přišla PA natočit delší monitor. Pořád se mi chtělo na záchod – na velkou, ale bezúspěšně. Těšila jsem se na klystýr jako na vysvobození, ale ještě bylo brzo. Střídají se u mě 2 PA co měly službu – ve 2:23 přišla další. Každopádně kontrakce od té 2hod. přicházely co 10min. Na monitoru hezký kopečky ;-) Dokonce přišel stah i za 2 minuty.
Myslela jsem že ještě budu spát, ale já špatně zabírám i „normálně“, takže když PA chodily co 30min. a já měla co 10min. kontrakci = probdělá noc.
V 7h. ráno se vyměnila služba a dostala jsem jednu PA – Ivanku. Skvělá holka.
V 9:45 jsem se konečně dočkala klystýru! Fakt ani nevíte jak se mi ulevilo. Samozřejmě to taky rozjelo ještě větší kontrakce a sprcha do které jsem byla až tlačena to umocňovala.
V 11:00 první antibiotika – dle PA jsem byla na 3cm.
11:30 hold mnou obávaný Oxytocin – samozřejmě jak se dalo očekávat začaly častější a silnější bolesti. Jenomže…já musela vstát i s monitorem na břiše, protože jsem chtěla zkusit jestli nebudu kontrakce líp snášet ve stoje…no ani ne, a PA mi řekla, že lepší bude když si sednu na balon, každopádně musím přidržovat jeden monitor rukou, protože se ztrácel tep dítěte a bralo to spíše můj, jenomže najednou se opravdu začalo ztrácet z monitoru dítě a začal shon. Najednou tam bylo několik dr. a asi i sester, a odpojili Oxy a dali mi další 2 jiné léky a kyslíkovou masku na pusu. Vsunuli dovnitř takovou soničku, kterou přilípli na hlavu dítěte a tak sledovali jeho srdíčko. To mohli dělat tak hodinu a půl. Pak že zkusíme znovu Oxy, ale jestli se opět dítě ztratí, tak okamžitě pudu na císaře. Tak mě musela PA oholit, kdyby náhodou. V tom už přišel František, tak jsem mu řekla co a jak, a že možná to bude císař…no přišel akorát, protože od 3hod. jsem měla kontrakce co 3min. a o něco málo později už mě to nutilo dost tlačit. Ferko mě hodně podržel a hlavně mě při kontrakcích ovíval mým vějířem, protože jsem měla málo vzduchu a kyslík už nebyl „k mání“. Hodně mi to ovívání pomohlo – defakto jeho role byla pouze ovívací. Jsem si plánovala jak mi bude dělat masáž – měla jsem olejíček na to, a ne, nebylo jsem schopna, aby na mě sahal. Ale dýchal se mnou, mluvil na mě hlasitěji, protože jsem přes bolest a hlavně to vyčerpání byla skoro mimo. PA jsem požádala, že bych brala ten EPI, protože jsem fakt vyčerpaná a defakto jsem nespala už věčnost, tak abych měla sílu pak tlačit, jenže PA přišla se špatnými výsledky z dříve odebrané krve, že prý se do ní dostala tou odteklou plodovkou infekce, takže EPI nemůžu dostat…tak že dostanu něco do svalu, jakousi míchaninu třech léků. Jo jenže to trvalo taky věčnost – musela jít za jakýmsi doktorem, který byl na příjmu a měl mi ten lék „vystavit“. PA chodila pořád s tím, že zatím pan doktor nemůže, ale že to hned vystavíme….no já bolestí šílela. Nakonec jsem se dočkala…prý mi to mělo trošku ulevit i od bolestí. Dle mě to bylo ještě horší a navíc mě to tak oblblo, že jsem byla ještě více vyčerpanější. František se mnou chodil na záchod s infuzí na stojanu. Záchod bylo šílené vydržet, chytly mě tam vždy děsný bolesti, ve sprše tež…pořád jsem prodýchávala řvoucí že musím tlačit a Ferko že nesmím a ať zhluboka dýchám – fakt mi to moc pomáhalo. Jednou jsem ze záchodu ho chňapla za opasek, div jsem mu ho bolestí nestrhla a prodýchávala kontrakci.
Bolesti hnus no, prostě porod – co minutu už chodily, …kratší intervaly,….tlačení není možné zastavit. Pořád jsem sama sobě nahlas říkala (možná trošku hlasitěji) „netlač, netlač“, ale sem tam mi to ujelo. Nejhorší bylo když během těch kontrakcí do mě musela šáhnout PA, aby zjistila jak to vypadá. Ještě před pár hodinami byl problém s brankou, že nebyla dost otevřená.
Od 17h. však přišel doktor, šáh dovnitř a povolil mi konečně tlačit. Najednou tam bylo lidstva – všichni nachystaní na miminko. Rodila mě PA Ivuška. V jednu chvíli řekla že už je vidět temeno hlavičky, že si můžu sáhnout a já celý vyčerpaná, bolavá, že ne ne, ale poslala jsem to záhadně Frantu vyfotit. A v 17:24 se nám narodil synáček Alvínek, 3280g a 52cm. Najednou úleva jak p…e ;-). Novopečenému tatínkovi dali přestřihnout pupečník a mladej pán šel k očistě. K sobě jsem ho dostala po chvilce a zkoušeli jsme přisát :-) ale měla jsem ho fakt na okamžik, protože Alvi byl podchlazený, měl něco málo kolem 35stupňů a tak byl zabalen, dán tatínkovi, ještě byla přes něho hozená „kosmounaucká“ stříbrná přikrývka a navíc peřinka. Ještě vytáhnout placentu – to trošku trvalo, ale v pořádku vytáhnuto (to jsem taky poslala Ferka vyfotit-nechápu). Pak mě přišel zašít jiný doktor. Byla jsem dokonce nastřihnutá a malinké trhnutí. Ale zašito úkázkově.
Málého pak odnesli do inkubátoru.
No jelikož se napil dost plodové vody, a byl v tom inkubátoru, tak jsem ho neměla přes noc u sebe (což nevadilo, to jsem spala) a donesli mi ho snad až odpoledne. Každopádně Alvuška pořád blil plodovku ještě další 2 dny.
Co se týče spodku a šití, tak jsem mohla sedět od počátku v pohodě. Na pokoj na šestinedělí mě museli ale odvézt na křesle, protože jsem se pořád vyčerpaně a ještě pod vlivem těch tří sajrajtů motala. Jen mi bylo tak blbě, že jsem nebyla schopna nic sníst, jen jsem upíjela po lžičkách zelený čaj od Ferka.
Takže od doby co mi prdla plodová voda uběhlo přesně 18 a půl hodiny s kontrakcemi celých 17hodin.
XOX
http://alvinek.rajce.idnes.cz/
http://www.youtube.com/user/tkacikova